MATÉ ZELENÉ - Yerba maté
MATÉ ZELENÉ – Yerba maté neboli Cesmína paraguajská je středně vysoký, asi desetimetrový strom planě rostoucí v povodí řek Paraguay a Paraná, hojně také pěstovaný v celé Jižní Americe. Inkové používali pro přípravu čaje vydlabané tykve, zvané maté, a tento název přešel i na používanou drogu. Předmětem sběru je především list. Hlavní účinnou látkou je kofein, dále theofylin (jako v čaji), teobromin (jako v čokoládě), třísloviny, některé vitaminy a minerální látky, látky flavonoidní povahy.
Maté je potravinový nápoj jihoamerických obyvatel. Má příjemnou kouřovou vůni a lehce „uzenou“ chuť. I u nás ho najdete v mnoha čajovnách. Uzená chuť je dána úpravou listů: Při sklizni se ulamují celé větve a protahují se ohněm ze dřeva, aby se listy leskly. Při teplotě 240 až 360 °C se inaktivují enzymy a neprobíhá fermentace listů, jež zůstávají zelené. Listy se otrhají, uloží se na speciální podložky a suší se malými ohni po dobu 24 až 36 hodin. Nakonec se listy zpracují na hrubou drť a naplní se do sáčků a kartonových krabic, ve kterých zůstávají rok i více.
Maté působí silně stimulačně a léčebně jej lze využít všude tam, kde je potřeba povzbudit ochabující činnost organismu. Maté je výborné tonikum a adaptogen, které kladně působí při vyčerpání a doléčování po těžkých nemocech. Zlepšuje paměť, zvyšuje fyzickou aktivitu a zlepšuje výkon člověka. Má detoxikační účinky, pomáhá při nespavosti a zlepšuje kvalitu spánku. Snižuje krevní tlak, upravuje hladinu cukru v krvi a cholesterol. Zahání pocit hladu a snižuje chuť k jídlu, čímž pomáhá při snižování hmotnosti. Posiluje imunitu a zpomaluje stárnutí a také je prý čajem dlouhověkosti. Poslední vědecké studie z Ameriky ve státě Illinois dokazují, že maté je vhodné nejenom jako prevence proti rakovinovému bujení, ale pomáhá i během samotné léčby rakoviny tlustého střeva. Díky obsahu kofeinu se nedoporučuje večerní podávání. Vhodné jsou dva až tři šálky denně. Formou užívání je krátkodobě vyluhovaný nálev. V Jižní Americe se podává zásadně neslazený a obyčejně jej lidé srkají pomocí trubiček, zvaných „bombilla“. Jsou to kovové slámky, které jsou na konci opatřené sítkem, aby nedocházelo k prostupnosti lístků do nápoje. Obdobou původních tykvových nádob jsou dnes keramické nebo dřevěné nádoby kalabasa, z kterých se čaj popíjí.
JANČA, Jiří. Herbář léčivých rostlin: 6. díl. 1. vyd. Praha: Eminent, 1998, s. 155-157. ISBN 80-85876-45-0.
